Popis
Palazzo Zanca je messinská radnice, velký klasicistní palác o rozloze zhruba 12 000 metrů čtverečních mezi náměstím Piazza Unione Europea a Corso Cavour. Pod svými kancelářemi uchovává v Antiquariu pozůstatky římského a středověkého města.
Palác nese jméno palermského architekta Antonia Zanky, který ho postavil v letech 1914–1924. Stará radnice, která stála v Palazzatě, dlouhé frontě paláců obrácených k přístavu, byla zničena zemětřesením v roce 1908.
Průčelí je plné symbolů města. V tympanonu sedí Královna Peloru s trojzubcem mezi dvěma ležícími sirénami: alegorie Messiny obchodu a námořní dopravy.
Na straně Via San Camillo zobrazují dva reliéfy Dinu a Clarenzu, hrdinky, které podle tradice bránily hradby během války sicilských nešpor. Na opačné straně, před vchodem s podloubím z Via Consolato del Mare, stojí Fontana Senatoria z roku 1619.
V piano nobile, v Sále městské rady, visí Poslední večeře ze 17. století od Alonsa Rodrigueze, namalovaná pro kostel, který už neexistuje. Uprostřed hlavního schodiště stojí bronzová busta Antonella da Messina a několik sálů zdobí fresky Adolfa Romana a Daniela Schmidta.
Antiquarium vzniklo náhodou. V roce 1976 se při výkopech pro nové městské kanceláře objevily pozůstatky velkého komplexu z doby římského císařství, z 1. a 2. století našeho letopočtu.
Nad ním ležely, vrstva po vrstvě, domy středověké čtvrti, obývané mezi 12. a 15. stoletím podél dvou křížících se uliček, via a vico della Neve. Vykopávky, ač poškozené, byly zachráněny a od roku 2009 jsou přístupné.
Ve vitrínách jsou předměty nalezené při vykopávkách, včetně zvířecích pozůstatků, které vyprávějí, co obyvatelé jedli. Uvnitř paláce zůstaly i úseky hradeb z řecké doby.
Palác zažil i velké dějiny. V roce 1955 se tu konala konference v Messině, na níž ministři šesti zemí položili základy dnešní Evropské unie. Byl mezi nimi i Messiňan Gaetano Martino.
Na vstupní bráně stojí „Gran Mirci“, tedy „velké díky“. Podle legendy s chabým historickým základem šlo o poděkování východořímského císaře Arcadia messinským lodím, které mu v roce 407 přispěchaly na pomoc.
Palác nese jméno palermského architekta Antonia Zanky, který ho postavil v letech 1914–1924. Stará radnice, která stála v Palazzatě, dlouhé frontě paláců obrácených k přístavu, byla zničena zemětřesením v roce 1908.
Průčelí je plné symbolů města. V tympanonu sedí Královna Peloru s trojzubcem mezi dvěma ležícími sirénami: alegorie Messiny obchodu a námořní dopravy.
Na straně Via San Camillo zobrazují dva reliéfy Dinu a Clarenzu, hrdinky, které podle tradice bránily hradby během války sicilských nešpor. Na opačné straně, před vchodem s podloubím z Via Consolato del Mare, stojí Fontana Senatoria z roku 1619.
V piano nobile, v Sále městské rady, visí Poslední večeře ze 17. století od Alonsa Rodrigueze, namalovaná pro kostel, který už neexistuje. Uprostřed hlavního schodiště stojí bronzová busta Antonella da Messina a několik sálů zdobí fresky Adolfa Romana a Daniela Schmidta.
Antiquarium vzniklo náhodou. V roce 1976 se při výkopech pro nové městské kanceláře objevily pozůstatky velkého komplexu z doby římského císařství, z 1. a 2. století našeho letopočtu.
Nad ním ležely, vrstva po vrstvě, domy středověké čtvrti, obývané mezi 12. a 15. stoletím podél dvou křížících se uliček, via a vico della Neve. Vykopávky, ač poškozené, byly zachráněny a od roku 2009 jsou přístupné.
Ve vitrínách jsou předměty nalezené při vykopávkách, včetně zvířecích pozůstatků, které vyprávějí, co obyvatelé jedli. Uvnitř paláce zůstaly i úseky hradeb z řecké doby.
Palác zažil i velké dějiny. V roce 1955 se tu konala konference v Messině, na níž ministři šesti zemí položili základy dnešní Evropské unie. Byl mezi nimi i Messiňan Gaetano Martino.
Na vstupní bráně stojí „Gran Mirci“, tedy „velké díky“. Podle legendy s chabým historickým základem šlo o poděkování východořímského císaře Arcadia messinským lodím, které mu v roce 407 přispěchaly na pomoc.