Popis
Botanická zahrada Pietra Castelliho je vědecká zahrada Univerzity v Messině: hektar zeleně na náměstí Piazza XX Settembre, přímo v centru města. Byla založena v roce 1638 a je to klidná oáza, kde stromy dovezené z půlky světa rostou vedle rostlin, které existují jen na Sicílii.
Hlavními hrdiny návštěvy jsou obři zahrady: obrovské kalabrijské borovice (Pinus brutia), dračince, kterým se říká dračí stromy, velký australský Ficus macrophylla, jinan, kanárské datlovníky a vysoké palmy Washingtonia.
K nejzajímavějším koutům patří tropické ovocné stromy, jako je mango, kvajáva, čerimoja a feijoa, dále stromové kapradiny, liány z Amazonie, bolivijská tipuana a jihoafrický kalodendron. V nádržích rostou lekníny a papyrusy, a to jak z Nilu, tak z nedaleké řeky Ciane u Syrakus.
Milovníci botaniky mohou hledat sicilské endemity, jako je kapradina Woodwardia radicans nebo Fritillaria messanensis, která má ve svém jméně jméno města. Symbolem zahrady je drobný sicilský limonium, Limonium sibthorpianum.
Zakladatelem byl Pietro Castelli, římský lékař a botanik, dříve ředitel Farnéských zahrad v Římě, o něhož se Messina přetahovala s Univerzitou v Padově. Jeho „Zahrada léčivých bylin“ ležela podél hradeb, za branou Porta Imperiale, a byl to pruh dlouhý asi 560 metrů: první botanická zahrada na Sicílii.
V roce 1640 vydal Castelli její katalog, Hortus Messanensis, s rostlinami rozdělenými do čtrnácti tříd. V roce 1661 jej vystřídal Marcello Malpighi, otec histologie, který právě na rostlinách této zahrady provedl velkou část mikroskopických pozorování popsaných ve svých dílech.
Osud zahrady pak kopíroval osud města. Po protišpanělském povstání v roce 1678 Španělé Messinu potrestali zavřením univerzity a zahrada byla zničena. Znovu vznikla až v roce 1889, na čtyřech hektarech svěřených botanikovi Antoninu Borzìmu.
Zemětřesení v roce 1908 ji zasáhlo znovu: na větší části pozemku vyrostla obydlí pro lidi bez střechy nad hlavou, z nichž se později staly domy. Proto z tehdejších čtyř hektarů zbyl jen jeden, hustě porostlý staletými stromy.
Hlavními hrdiny návštěvy jsou obři zahrady: obrovské kalabrijské borovice (Pinus brutia), dračince, kterým se říká dračí stromy, velký australský Ficus macrophylla, jinan, kanárské datlovníky a vysoké palmy Washingtonia.
K nejzajímavějším koutům patří tropické ovocné stromy, jako je mango, kvajáva, čerimoja a feijoa, dále stromové kapradiny, liány z Amazonie, bolivijská tipuana a jihoafrický kalodendron. V nádržích rostou lekníny a papyrusy, a to jak z Nilu, tak z nedaleké řeky Ciane u Syrakus.
Milovníci botaniky mohou hledat sicilské endemity, jako je kapradina Woodwardia radicans nebo Fritillaria messanensis, která má ve svém jméně jméno města. Symbolem zahrady je drobný sicilský limonium, Limonium sibthorpianum.
Zakladatelem byl Pietro Castelli, římský lékař a botanik, dříve ředitel Farnéských zahrad v Římě, o něhož se Messina přetahovala s Univerzitou v Padově. Jeho „Zahrada léčivých bylin“ ležela podél hradeb, za branou Porta Imperiale, a byl to pruh dlouhý asi 560 metrů: první botanická zahrada na Sicílii.
V roce 1640 vydal Castelli její katalog, Hortus Messanensis, s rostlinami rozdělenými do čtrnácti tříd. V roce 1661 jej vystřídal Marcello Malpighi, otec histologie, který právě na rostlinách této zahrady provedl velkou část mikroskopických pozorování popsaných ve svých dílech.
Osud zahrady pak kopíroval osud města. Po protišpanělském povstání v roce 1678 Španělé Messinu potrestali zavřením univerzity a zahrada byla zničena. Znovu vznikla až v roce 1889, na čtyřech hektarech svěřených botanikovi Antoninu Borzìmu.
Zemětřesení v roce 1908 ji zasáhlo znovu: na větší části pozemku vyrostla obydlí pro lidi bez střechy nad hlavou, z nichž se později staly domy. Proto z tehdejších čtyř hektarů zbyl jen jeden, hustě porostlý staletými stromy.