Popis
Kostel San Giovanni di Malta vedle Paláce prefektury v centru Messiny je vše, co zbylo z velkého kostela maltézských rytířů. Dnes je to malá šperkovnice: uchovává ostatky svatého Placida, spolupatrona města, a muzeum pokladu.
Z původního trojlodního kostela nechalo zemětřesení v roce 1908 jen prostor kolem hlavního oltáře. V malé apsidě jsou štuky z počátku 17. století se sochami svatého Benedikta a svatých mučedníků Flavie, Eutychia a Viktorina.
Nad oltářem visí obraz Madona della Lettera se svatým Placidem a svatým Rochem, namalovaný v roce 1745 jako poděkování za konec moru. V boční kapli je hrob Francesca Maurolica s bustou připisovanou Rinaldu Bonannovi.
Monumentální schodiště vede do Svatyně ostatků mučedníků, postavené v letech 1616–1624: intarzovaná podlaha, schránky s ostatky a strop plný fresek. Na nádvoří stojí hrobka rytíře z roku 1715 se dvěma spoutanými zajatci, jedním z bílého a druhým z černého mramoru.
Muzeum pokladu svatého Placida vystavuje stříbro od několika největších stříbrníků 17. století a hedvábná liturgická roucha vyšívaná zlatou a stříbrnou nití. Z podzemí kostela navíc vyvěrá voda svatého Placida, považovaná za léčivou, kterou zdarma dostane každý, kdo o ni požádá.
Příběh tohoto místa začíná v roce 535, kdy svatý Benedikt poslal mladého mnicha Placida, aby tu založil první benediktinský klášter na Sicílii. O šest let později připluli piráti: Placidus odmítl zapřít víru, uřízli mu jazyk a zabili ho spolu s bratry, sestrou a asi třiceti mnichy.
Ostatky se znovu objevily v roce 1588, při stavbě nového kostela. V mramorovém hrobě leželo několik těl s ampulkami krve a Placidovo tělo poznali podle nádobky, v níž byl jeho jazyk.
Přes sedm století, až do roku 1806, byl kostel sicilským sídlem johanitů, později zvaných maltézští rytíři. Když se v roce 1908 rozhodlo, že bude zbořen, aby uvolnil místo prefektuře, podařilo se arcibiskupovi zachránit oltář a svatyni mučedníků. Dnešní průčelí navrhl Cesare Bazzani.
Z původního trojlodního kostela nechalo zemětřesení v roce 1908 jen prostor kolem hlavního oltáře. V malé apsidě jsou štuky z počátku 17. století se sochami svatého Benedikta a svatých mučedníků Flavie, Eutychia a Viktorina.
Nad oltářem visí obraz Madona della Lettera se svatým Placidem a svatým Rochem, namalovaný v roce 1745 jako poděkování za konec moru. V boční kapli je hrob Francesca Maurolica s bustou připisovanou Rinaldu Bonannovi.
Monumentální schodiště vede do Svatyně ostatků mučedníků, postavené v letech 1616–1624: intarzovaná podlaha, schránky s ostatky a strop plný fresek. Na nádvoří stojí hrobka rytíře z roku 1715 se dvěma spoutanými zajatci, jedním z bílého a druhým z černého mramoru.
Muzeum pokladu svatého Placida vystavuje stříbro od několika největších stříbrníků 17. století a hedvábná liturgická roucha vyšívaná zlatou a stříbrnou nití. Z podzemí kostela navíc vyvěrá voda svatého Placida, považovaná za léčivou, kterou zdarma dostane každý, kdo o ni požádá.
Příběh tohoto místa začíná v roce 535, kdy svatý Benedikt poslal mladého mnicha Placida, aby tu založil první benediktinský klášter na Sicílii. O šest let později připluli piráti: Placidus odmítl zapřít víru, uřízli mu jazyk a zabili ho spolu s bratry, sestrou a asi třiceti mnichy.
Ostatky se znovu objevily v roce 1588, při stavbě nového kostela. V mramorovém hrobě leželo několik těl s ampulkami krve a Placidovo tělo poznali podle nádobky, v níž byl jeho jazyk.
Přes sedm století, až do roku 1806, byl kostel sicilským sídlem johanitů, později zvaných maltézští rytíři. Když se v roce 1908 rozhodlo, že bude zbořen, aby uvolnil místo prefektuře, podařilo se arcibiskupovi zachránit oltář a svatyni mučedníků. Dnešní průčelí navrhl Cesare Bazzani.