Popis
Badiazza, kostel Santa Maria della Valle, je středověké opatství zakončené cimbuřím jako hrad, stojící v korytě fiumary pod pahorky San Rizzo, kousek za Messinou. Osamocené u staré cesty přes pohoří Peloritani spojuje normanské oblouky, gotické klenby a příběh plný královen, králů a legend.
Zvenku upoutá cimbuří, které korunuje celou stavbu jako u skutečného opevněného kostela, a portál s oblouky zdobenými klikatkou, motivem, který na Sicílii přinesli Normané. Na boku je lomený portál s listovými hlavicemi, který odborníci přirovnávají k francouzské gotice.
Uvnitř vedou tři lodě k vyvýšené, neobvykle prostorné příčné lodi se čtyřmi malými tribunami v rozích. Křížové klenby mají dvoubarevná žebra ze střídajících se kvádrů bílého vápence a černé lávy. Každá hlavice je jiná, s normanskými, cisterciáckými i burgundskými vlivy.
Kupole, postavená možná z lehké pemzy, se zřítila kolem roku 1840. Apsidy pokrývaly byzantské mozaiky: zbyl z nich zlomek s hlavou svatého Petra, dnes v Regionálním muzeu v Messině.
Jméno Santa Maria della Scala, které kostel přijal ve středověku, pochází z legendy. Loď v přístavu nemohla vyplout, dokud z ní nevynesli ikonu Madony; obraz, položený na vůz tažený jalovicemi bez vozky, vystoupal korytem fiumary až k poustevně jeptišek.
V roce 1168 z něj Vilém II. a jeho matka Markéta udělali královskou kapli. Během sicilských nešpor v roce 1282 jej vyplenila a zapálila anjouovská vojska. V roce 1303 se tu prý zrodila láska mladého krále Fridricha III. a Eleonory z Anjou a hlavní apsida je zobrazovala, jak kostel darují.
V 16. století jej jeptišky opustily a kostel zpustl. Povodně v 19. století jej uvnitř i zvenku zanesly a betonová zeď postavená v padesátých letech 20. století na ochranu před velkou vodou ho dnes částečně zakrývá.
Zvenku upoutá cimbuří, které korunuje celou stavbu jako u skutečného opevněného kostela, a portál s oblouky zdobenými klikatkou, motivem, který na Sicílii přinesli Normané. Na boku je lomený portál s listovými hlavicemi, který odborníci přirovnávají k francouzské gotice.
Uvnitř vedou tři lodě k vyvýšené, neobvykle prostorné příčné lodi se čtyřmi malými tribunami v rozích. Křížové klenby mají dvoubarevná žebra ze střídajících se kvádrů bílého vápence a černé lávy. Každá hlavice je jiná, s normanskými, cisterciáckými i burgundskými vlivy.
Kupole, postavená možná z lehké pemzy, se zřítila kolem roku 1840. Apsidy pokrývaly byzantské mozaiky: zbyl z nich zlomek s hlavou svatého Petra, dnes v Regionálním muzeu v Messině.
Jméno Santa Maria della Scala, které kostel přijal ve středověku, pochází z legendy. Loď v přístavu nemohla vyplout, dokud z ní nevynesli ikonu Madony; obraz, položený na vůz tažený jalovicemi bez vozky, vystoupal korytem fiumary až k poustevně jeptišek.
V roce 1168 z něj Vilém II. a jeho matka Markéta udělali královskou kapli. Během sicilských nešpor v roce 1282 jej vyplenila a zapálila anjouovská vojska. V roce 1303 se tu prý zrodila láska mladého krále Fridricha III. a Eleonory z Anjou a hlavní apsida je zobrazovala, jak kostel darují.
V 16. století jej jeptišky opustily a kostel zpustl. Povodně v 19. století jej uvnitř i zvenku zanesly a betonová zeď postavená v padesátých letech 20. století na ochranu před velkou vodou ho dnes částečně zakrývá.