Popis
Čtyři fontány (Quattro Fontane) v Messině jsou barokní mramorové kašny vestavěné do nároží paláců na křižovatce ulic Via I Settembre a Via Cardines v centru města. Ze čtyř původních jsou dvě stále na svém místě; zbylé dvě jsou v Regionálním muzeu.
Křižovatka vznikla podle vzoru palermských Quattro Canti: okázalé rozcestí, které mělo za španělské vlády oslavovat význam města. Kašny navrhl římský architekt Giacomo Calcagni a všechny je zamýšlel stejné.
Jejich tématem je moře, pocta městu přístavů a obchodních cest. Každá kašna má mořské koníky na bočních konzolách, delfíny, mušle, tritony a uprostřed velký maskaron s nafouknutými tvářemi, který vyfukuje vodu.
Nahoře sedí orel s roztaženými křídly na španělských císařských insigniích, mezi znaky města; jen jedna nese místo nich erb Savojských.
Vznikaly v různých dobách, s odstupem téměř osmdesáti let. První vytesal Florenťan Innocenzo Mangani a vodu začala dávat na Bílou sobotu roku 1666. Druhou, tu se savojským erbem, dokončil Ignazio Buceti v roce 1717, v letech, kdy Sicílii vládli Savojští.
Poslední dvě dokončili v roce 1742 neznámí kameníci k stoletým oslavám Madony od Dopisu. Latinský nápis připomínal, že tyto mladší kašny dal postavit cech kupců.
V roce 1854 dala obec odstranit nádržky u paty kašen, protože je obyvatelé neustále používali a ničili tím sochy. Zemětřesení v roce 1908 poškodilo hlavně obě kašny z roku 1742.
Dnes na křižovatce zůstala kašna Manganiho a jedna ze dvou z roku 1742, znovu sestavená ve 30. letech. Bucetiho kašna se savojským erbem a ta poslední, rozbitá na kusy, byly v roce 2003 znovu sestaveny na vstupní rampě Regionálního muzea.
V sutinách z roku 1908 poblíž jedné z kašen se někdo domníval, že poznává zbytky prastarého Herkulova chrámu. Tradice tu umisťovala i dům Římana Caia Ellia Pollioneho, který u sebe měl hostit Cicerona.
Křižovatka vznikla podle vzoru palermských Quattro Canti: okázalé rozcestí, které mělo za španělské vlády oslavovat význam města. Kašny navrhl římský architekt Giacomo Calcagni a všechny je zamýšlel stejné.
Jejich tématem je moře, pocta městu přístavů a obchodních cest. Každá kašna má mořské koníky na bočních konzolách, delfíny, mušle, tritony a uprostřed velký maskaron s nafouknutými tvářemi, který vyfukuje vodu.
Nahoře sedí orel s roztaženými křídly na španělských císařských insigniích, mezi znaky města; jen jedna nese místo nich erb Savojských.
Vznikaly v různých dobách, s odstupem téměř osmdesáti let. První vytesal Florenťan Innocenzo Mangani a vodu začala dávat na Bílou sobotu roku 1666. Druhou, tu se savojským erbem, dokončil Ignazio Buceti v roce 1717, v letech, kdy Sicílii vládli Savojští.
Poslední dvě dokončili v roce 1742 neznámí kameníci k stoletým oslavám Madony od Dopisu. Latinský nápis připomínal, že tyto mladší kašny dal postavit cech kupců.
V roce 1854 dala obec odstranit nádržky u paty kašen, protože je obyvatelé neustále používali a ničili tím sochy. Zemětřesení v roce 1908 poškodilo hlavně obě kašny z roku 1742.
Dnes na křižovatce zůstala kašna Manganiho a jedna ze dvou z roku 1742, znovu sestavená ve 30. letech. Bucetiho kašna se savojským erbem a ta poslední, rozbitá na kusy, byly v roce 2003 znovu sestaveny na vstupní rampě Regionálního muzea.
V sutinách z roku 1908 poblíž jedné z kašen se někdo domníval, že poznává zbytky prastarého Herkulova chrámu. Tradice tu umisťovala i dům Římana Caia Ellia Pollioneho, který u sebe měl hostit Cicerona.